|
Úvod
Zdraví není jen soukromou záležitostí toho kterého občana, ale hraje
důležitou roli při tvorbě materiálních a duchovních hodnot společnosti. Je
tedy i v zájmu státu, aby jeho občané byli nejen vzdělaní, ale i zdraví.
Je nutno zpracovat koncepci, jež napraví chyby, k nimž došlo v minulosti.
Zatím bylo od roku 1992 budováno naše zdravotnictví jako tržní,
soukromopodnikatelské. Koncepce se v kontextu s celoevropskými tendencemi
plně staví za to, že zdravotnictví je v prvé řadě veřejnou službou občanům.
Základní principy českého a evropského zdravotnictví Cílem je dosažení
zlepšení zdravotního stavu občanů a uchování zdraví. Obsahem toho cíle je
postupně snižovat nemocnost a prodloužit střední délku života a tím
zkvalitnit život všech generací při snížení potřeby a spotřeby zdravotní
péče.
Příčiny současné situace
Úspěchy z doby před rokem 1939.
Zkušeností našeho zdravotnictví z doby první republiky, kdy bylo u nás dobře
fungující veřejné zdravotnictví, skončilo v roce 1992 po nástupu vlády vedení
ODS. Tehdy došlo ke zcela chybnému nasměrování státní zdravotní politiky pod
vlivem představy, že není třeba mít žádnou koncepci zdravotnictví, protože
"všechny problémy našeho zdravotnictví vyřeší trh". V duchu neblahé
praxe minulosti „ode zdi ke zdi" se prosazovala nesprávná tendence za
každou cenu vše privatizovat (obdobně jako tomu bylo v padesátých letech, kdy
se prosazovala tendence vše soukromé znárodnit).
V zemích EU je základem zdravotní péče veřejné zdravotnictví organizované
státem a jen doplněné soukromými zařízeními a že provoz zařízení v síti
veřejného zdravotnictví je spolufinancován z veřejných rozpočtů.
Byla zrušena síť veřejného zdravotnictví, chybí zcela definice toho, co je to
standardní, základní zdravotní péče, na niž má nárok každý občan. Často se
mluvilo o údajném nadbytku lékařů, který je ale jen předpokládán, protože
zatím nikdo objektivně nestanovil, kolik lékařů náš stát potřebuje.
Příčiny poklesu etiky zdravotníků a až asociální jednání některých z nich
jsou jednoznačné: Prosazování sobecké dravosti podnikatele, jehož hlavním
zájmem je co největší zisk a pak teprve uspokojení potřeb spoluobčanů. Tento
stav nebyl ale zaviněn zdravotníky samými, nýbrž nesprávným systémem
organizace zdravotní péče.
Ministerstvo, pojišťovny, zdravotníci ani pacienti nedokázali účinně čelit
tlaku různých lobbystických skupin (farmaceutický průmysl, stavební
organizace, výrobci a dodavatelé techniky, služeb atd.). Situaci ve
financování zdravotní péče výrazně zkomplikoval i vznik dalších
zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven od počátku roku 1993.
Analýza problémů současného zdravotnictví
Privatizace, konkurence nevedly ke zvýšení jeho efektivnosti a lidské
důstojnosti, i když umožnily rozšířit spektrum nových technologií. Rozvoj
práv pacientů, vstřícnost k jeho problémům, možnosti flexibilního vyřizování
vzniklých stížností - to vše není vnímáno jako závažný problém.
Proto se již při přípravě modelu našeho všeobecného zdravotního pojištění v
roce 1991 vycházelo z toho, že zdravotní pojištění samo pokryje jen asi 70 %
všech potřeb zdravotnictví a že asi 30 % finančních potřeb bude muset být
pokryto z jiných zdrojů. Kdyby mělo pokrýt všechny potřeby zdravotnictví jen
zdravotní pojištění, muselo by být pojistné daleko větší. Počítalo s
prostředky z rozpočtů státu, obcí, okresů a vyšších správních celků.
K plýtvání prostředky zdravotního pojištění dochází i proto, že v důsledku
plošné privatizace došlo k převodu zdravotnických zařízení na majitele, kteří
se snaží za jejich pronajímání "tržně" získat co nejvíce prostředků
tím, že nadsazují nájmy (jež platí zdravotníci z jediného zdroje svého příjmu
- zdravotního pojištění).
Ekonomickou situaci výrazně zhoršila tendence "rádobytržně"
zlikvidovat zajišťování obslužných prací (úklid, praní prádla, stravovací
provoz, údržba atd.) vlastními zaměstnanci a využívat cizích organizací,
jejichž práce je ale mnohem dražší a přitom méně kvalitní. Navíc se tímto
krokem rozrostla mnohem více korupce, protože je tu daleko více příležitostí
k získávání výhodných zakázek nekalou cestou.
K tomu je nutno ještě připojit skutečnost, že se vinou nedostatečného
odměňování zapojuje mnoho lékařů do "vedlejší činnosti" jako
obchodní zástupci různých farmaceutických firem a firem vyrábějících
prostředky zdravotnické techniky, jejichž drahé výrobky pak nejen propagují,
ale i předepisují svým pacientům a doporučují svým známým (neboť jsou na tom
hmotně zainteresovaní), takže zbytečně neúměrně rostou náklady na léčiva.
To vše vede ke stavu, že hospodaření nemocnic a zdravotních pojišťoven vede
pravidelně každoročně ke vzniku několikamiliardových ztrát.
§ 11 explicitně stanovuje pro lékaře zákaz přijímat za poskytnutou zdravotní
péči další úhrady. Prostor pro využití informační asymetrie vztahu pacienta a
lékaře. Pak by totiž bylo možno pacientům nabízet jiné, dražší materiály a
výkony. Taková změna by současně znamenala výrazné riziko i z hlediska
potřebného dozoru státu nad kvalitou a bezpečností takových nových materiálů
a výkonů. Z hlediska pacientů by pak šlo o významné zvýšení nákladů na
zdravotní péči. Při existující informační asymetrii není totiž jednotlivý
pacient schopen rozeznat skutečný přínos konkrétní nabízené péče. Proto si v
praxi hradí služby státu a zdravotních pojišťoven, kteří mají sledovat jeho
zájmy a chránit jej před rizikem, že se stane hříčkou podnikatelských zájmů
na trhu s různými novými materiály a technologiemi. Výrobci a dodavatelé
nových technologií nemohou vstupovat v oblasti zdravotnictví do přímého
kontaktu se zdravotníky.
Příjmové rozdíly způsobují nezamýšlenou zainteresovanost u lékařů k jejich
odchodu z nemocnic do ambulantní sféry nebo aby si při práci v nemocnici
vytvářeli další pracovní příležitosti v rámci ambulantní péče (souběh
činnosti).
Vlastní koncepce
Tato koncepce zdravotnictví, vychází ze základních principů evropského
zdravotnictví a ze zásady, že v sociálním státě patří zdravotní péče mezi
veřejné služby. Role státu při organizování a financování zdravotní péče
prostřednictvím veřejného zdravotnictví je nezastupitelná.
Existuje zdravotnictví veřejné, organizované státní správou, a zdravotnictví
soukromé.
Obvodních lékařů pro dospělé, obvodních lékařů pro děti a dorost, obvodních
stomatologů a obvodních gynekologů, ordinacemi ambulantních specialistů,
městskými a krajskými všeobecnými veřejnými nemocnicemi a republikovými
specializovanými odbornými léčebnými ústavy, v nichž pracují lékaři,
příslušníci svobodného povolání a další zdravotničtí pracovníci na základě
smluv s příslušnými orgány státní správy. Existují ještě Univerzitní
nemocnice.
Základní závazné parametry této sítě připravuje a stanoví MZd, kraje ji pak
upřesňují podle konkrétních podmínek svého regionu. Objekty příslušných
zdravotnických zařízení v této síti (včetně jednotlivých ordinací) patří
převážně obcím, krajů nebo státu. Pokud je ordinace v objektu soukromé osoby,
uzavírá s ní příslušný orgán státní správy smlouvu, v níž se stanoví, za
jakých podmínek (hlavně ekonomických) bude zde zdravotnické zařízení pracovat
(paušál na provoz ordinace).
Ke zlepšení a zjednodušení péče specialistů je vhodné využívat jejich práce v
poliklinikách (tam, kde je to výhodně a možné). Sledování kvality zdravotní
péče na úrovni centrální i regionální formou sborů hlavních a krajských
odborníků. Pracovní neschopnost sledují a vyhodnocují posudkoví lékaři
("krátkodobí posudkoví lékaři).
Výchovu zdravotnických pracovníků organizuje a zajišťuje státní správa - a to
po všech stránkách včetně financování. Finanční zainteresování pacientů na
racionálním využívání léčiv a pod. a ustavením komisí účelné farmakoterapie
na úrovni centrální.
Hlavními zdroji financování jsou:
a) všeobecné veřejné zdravotní pojištění
b) prostředky z rozpočtu obcí
Z hrazením nájemného za používané prostory se nepočítá, protože obecní úřad
nebude účtovat sám sobě nájemné, pokud je zařízení v prostorách, jež jsou v
jeho vlastnictví, a lékař sám sobě, pokud je zařízení v objektu, který
vlastní.
Potřebná zdravotní péče poskytovaná v zařízeních v síti veřejného
zdravotnictví a v některých zařízeních sociální péče (Domácí péče, LDN a
pod.) je plně hrazena ze zdravotního pojištění nebo z prostředků státní
správy, tedy bez přímých plateb občanů.
Lékařské pohotovostní služby a zdravotnická záchranná služba jsou hrazeny ze
státního rozpočtu.
Nepovinné individuelní zdravotní připojištění uskutečňují komerční
pojišťovny.
Financování soukromých zdravotnických zařízení, která nejsou zařazena do sítě
veřejného zdravotnictví, se děje na základě přímé úhrady občany bez účasti
státu. Pokud jsou zařazena v této síti, jsou financována tak jako ostatní
zařízení v této síti. Vedle sítě veřejného zdravotnictví existují soukromé
ordinace a soukromá zdravotnická zařízení, ve kterých pracují soukromí lékaři
a další zdravotničtí pracovníci v režimu běžném v soukromém podnikání.
Postup realizace koncepce v praxi
Nejhorším řešením, jež by vedlo k pokračování pohybu v bludném kruhu, by byl
nějaký systém který by byl opět křížencem mezi veřejnoprávními institucemi a
soukromým podnikáním. Je nutno přijmout čisté systémové řešení a tím je
přechod na systém veřejného zdravotnictví doplněného nečetnými soukromými
ordinacemi a jinými soukromými zdravotnickými zařízeními. Pokud se týká
zapojení do sítě veřejného zdravotnictví, nezáleží na tom, zda jde o zařízení
státního charakteru nebo v soukromém vlastnictví, je pouze nutno souhlasit s
přijetím podmínek, které platí pro využívání veřejných finančních prostředků.
Po celý rok 2005 je nutno udržet v chodu zdravotní péči nesystémovými
patřeními, jimiž je:
- navýšení základních fondů zdravotních pojišťoven tak, aby mohly s platností
do 31. 12. 2005 uzavřít smlouvy na odměňování zdravotníků podle dosavadního
způsobu při navýšení paušálů o 5 % - k přípravě rozběhnutí nového systému
zdravotní péče je třeba formou nevratného přísunu peněz ze státního rozpočtu
oddlužit v průběhu roku 2004 lůžková a ambulantní zařízení.
- pokud se týká zdravotnických zařízení, jež byla celá prodána a měla by
patřit do sítě, vykoupit je zpět za prokazatelné výdaje spojené s jejich
privatizací, pokud si je nebude majitel výslovně chtít ponechat, a podle
ekonomických možností státu vyrovnat postupně během několika roků, co bylo
investováno do zlepšení chodu zprivatizovaných zařízení, pokud to bude
doloženo věrohodnými doklady; diferencovaně vyplatit investované prostředky
zdravotníkům před penzí a v penzi (aby po dlouholeté poctivé práci neživořili
a nezemřeli s dluhy) a samoživitelkám s malými dětmi (aby netrpěly děti).
- pokud se týká ordinací, které jsou v soukromých objektech jednotlivých
lékařů, neměnit tento stav, pokud budou oni sami pro jeho zachování.
- ke zlepšení přehledu o poskytované zdravotní péči a snížení výdajů na
léčiva zavést zdravotní knížky.
Pokud by nebyl dostatek finančních prostředků:
- omezit na minimum nákupy zdravotní techniky, adaptační práce v zařízeních a
investiční výstavbu
- znemožnit zvyšování nájmů a nákup zdravotnické či jiné techniky
- která budou odstraněna po zavedení nového systému
Na MZd je nutno vystřídat málo výkonné pracovníky lidmi s koncepčním
myšlením. Je nutno plně využívat mozkového potenciálu, který je ve členech
subkomisí zdravotní komise ÚVV
Závěr
Nejde o volání po návratu časů před listopadem 1989, ale o snahu zajistit
kvalitní zdravotní péči podobným způsobem, jak je tomu v ostatních evropských
zemích a jak tomu bylo také u nás před rokem 1953.
|